Seškrábnout plíseň z kompotu či odříznout kousek plesnivého rajčete a zbytek pak sníst, není nic neobvyklého. Ale zbavíme se od straněním nevábného povlaku i případných zdravotních rizik? Nikoli. Můžeme si přivodit zažívací potíže, ale i poškození jater a ledvin, v některých případech dokonce nádorové bujení.
Seškrábnout plíseň z kompotu či odříznout kousek plesnivého rajčete a zbytek pak sníst, není nic neobvyklého. Ale zbavíme se odstraněním nevábného povlaku i případných zdravotních rizik? Nikoli. Můžeme si přivodit zažívací potíže, ale i poškození jater a ledvin, v některých případech dokonce nádorové bujení.

Mykotoxiny, jedovaté látky, které jsou produkovány plísněmi, se totiž ukrývají i hluboko pod povrchem zasažené potraviny, a tak je pouhým okem nevidíme. Některá jídla často dojídáme, protože je nám líto je vyhodit, ale přitom i malá plíseň na marmeládě, pečivu nebo jogurtu by nás měla varovat, že je něco v nepořádku. Stejné opatrnosti je třeba i v případě ovoce a zeleniny. Zejména ovoce a zelenina s vysokým obsahem vody, jako např. okurky, broskve nebo rajčata, bývá kontaminovaná v celé šíři, nikoliv jen na povrchu.
V současnosti je známo více než 350 druhů plísní, které produkují minimálně 300 rozličných toxinů. Jejich účinky na lidský organismus jsou různé - poškozují játra, ledviny, centrální nervovou soustavu, působí na imunitní systém či krvetvorbu a mohou vyvolat i rakovinotvorné bujení. V extrémních případech mohou nebezpečné mykotoxiny způsobit až smrt.
Každá plíseň má své požadavky na světlo, teplotu a vlhkost. I když se většině plísní daří spíše při vyšších teplotách, mohou růst i v chladu. Stejně tak jsou plísně odolné vůči cukru a soli, takže si před nimi nemůže být jistá téměř žádná potravina. Proto je velmi důležité věnovat mimořádnou pozornost vhodnému skladování potravin.
Podle výzkumu americké organizace Food Safety and Inspection Service existuje jediná výjimka, kdy je možné upotřebit ovoce a zeleninu lehce napadené plísní, a tou jsou plodiny s nízkým obsahem vody. V případě hlávkového zelí nebo mrkve je totiž pro plíseň velmi obtížné proniknout tvrdým povrchem, a proto je možné plíseň malého rozsahu vyříznout. Doporučují se tři centimetry kolem samotné plísně a stejně tak do hloubky. Nůž se ale plísně nesmí dotknout, aby nepřenesl kontaminované buňky na čistou část.
Otázkou ale zůstává, jestli nám takový „chirurgický“ zákrok stojí za námahu a hlavně za případné riziko.